Exkurze do Polska

se pro 9. A a 9. B letos nekonala pouze v duchu historického poznání smutného, kdy jsme si v koncentračním táboře připomněli zločiny nacismu, ale také příjemného. Navštívili jsme totiž i Krakov, sídlo polských králů, a jednu z nejvyhledávanějších památek UNESCO, solné doly ve Věličce. Všichni účastníci naší výpravy byli vzornými posluchači, cestu do historie jsme si tedy všichni užili. A co na to říkají sami žáci?

Osvětim:
Překvapilo mě, že někteří lidé, dokonce i děti, takovou hrůzu přežily, že byl koncentrační tábor tak velký, že vraždili i miminka, že je plynová komora tak velká, že mrtvé lidi lidi pálili i venku.

Uvědomil(a) jsem si, že to bylo mnohem horší, než jsem si myslel, že bych si měla vážit doby, do které jsem se narodila, jak vzácná je svoboda.

Šokovalo mě, že měli tak krátký čas na toaletu, jak měli málo jídla, že byli schopni něco vyrábět z lidských vlasů a používat to, že byli pořád biti, a přesto se snažili přežít, že někdo dokázal dělat takové věci a přitom normálně žít, pohybovat se mezi lidmi a říkat si „člověk“.

Pociťoval(a) jsem strach, úzkost, nevolnost, bolest hlavy, hrůzu, obdiv k lidem, kteří to prožili a nezhroutili se z toho.

Vělička:
Zaujalo mě, jak jsou solné doly hluboké a prostorné – spousta tunelů,  že je sůl černá, krásné prostory, umělecká díla vyřezaná do soli, kaple sv. Kingy, legenda, solná jezera, příjemný vzduch, že v solných dolech pomáhali i koně, podzemní bar.

Krakov:
Líbilo se mi krásné náměstí, sukenice, podobnost jazyků, že byli Poláci milí, nízké ceny,… a VOLNO.

Děkujeme paní Ptaškové za skvělou organizaci.