LETOŠNÍ ADAPŤÁKY

jsou za námi. Třídy 6. A a 6. B se na Višňovce ve Vyšních Lhotách po tři dny věnovaly nejen zábavě a soutěžení, ale také práci.

Her děti zvládly nepočítaně, do všech se pouštěly s chutí a zápalem. A to je, jak zjistily, hlavním předpokladem úspěchu. A nezáleží na tom, jestli jsem malý, velký, Franta, Lojza, nebo Mařka, sportovec, či mudrlant, když spojíme síly a dáme hlavy dohromady, k cíli se vždycky dobereme. A tak si žáci vyzkoušeli různé týmy a rozličné způsoby práce. Využili všech svých schopností a dovedností – od komunikace, spolupráce, přes tvořivost, logickou úvahu, trpělivost, vytrvalost až po zručnost a samostatnost. O první večeři se museli postarat sami – hoši pod vedením mužských vedoucích, pana Pavláska a pana Glomba, připravili oheň, děvčata nakrájela buřty a rajčata… a pak už se jen opékalo a baštilo.

Děti se také učily toleranci, respektu, vzájemné pomoci, hledání řešení… a hlavně dodržování pravidel. Mnohé musely nejednou překonat samy sebe. Ale jak jsme mohli odpozorovat, velmi se jim to dařilo. Odměnou jim pak bylo nalezení pokladu až „v nebi“… na Prašivé… a šťastný návrat do náručí rodičů.

Dospěláci byli letošními šesťáky nadšení… pro motivované děti se vždycky všechno chystá dobře. Myslíme si, že oba adaptační pobyty se velmi vydařily, a doufáme, že nabyté dovednosti děti nezapomenou užívat v praxi.

A co říkali samotní účastníci?

Z adapťáku jsem si odnesl/a: nové zkušenosti, více kamarádů, radost, pár překvapení, krásné zážitky, odvahu v nočním lese, dobré vzpomínky, nápady na hry…

Nejvíce mě bavilo: hraní her, stezka odvahy, přenášení kostek, běhání pro čísla, „Prasátko, kvíkni“, večerní hry v klubovně, štafetové hry, výlet na Prašivou, vajíčko kaskadér, hra o štěstí, „Cesta do Himalájí“, spolupráce s ostatními.
A některým se dokonce líbilo úplně všechno. J

Překvapilo mě, že: jsme se všichni domluvili, že se klidně můžou bavit holky i s klukama, že tu byla pořád sranda, že jsem zvládla stezku odvahy, jsme unesli dokonce i pět kostek, že jsme se i vyspali.