Škola „Podsovou“ informuje: Separační úzkost u dětí na začátku školního roku

Milí rodiče,

začátek září je vždy výjimečným obdobím. Zatímco někteří se vrací do známých lavic, pro jiné začíná dobrodružství prvního stupně. Je to mix očekávání, naděje a někdy i trocha strachu. Jako školní psycholog se setkávám s tím, že zejména u malých dětí, ale někdy i u těch starších, se v září objevuje tzv. separační úzkost.

Co je to separační úzkost?

Separační úzkost je naprosto přirozená a dočasná reakce na odloučení od blízké, bezpečné osoby. Nejčastěji se objevuje u menších dětí, které si teprve budují důvěru, že rodič, který odešel, se zase vrátí. Nicméně, po dlouhých letních prázdninách, kdy je většinou celá rodina více spolu se může vrátit i u starších dětí. Přechod do strukturovaného školního režimu je změna. Někdy může úzkost vyvolat i přechod na druhý stupeň – nové tváře, noví učitelé a více povinností. To všechno může vyvolat pocit nejistoty a ztráty kontroly, což je živná půda pro úzkost.

Hlava a tělo jsou spojené nádoby. Proto prosím sledujte u vašich děti případné změny, které mohou být signálem, že něco není v pořádku.

• Viditelné projevy: Pláč, silné protesty při loučení, bouchání…Dítě se drží rodičů, nechce je pustit a opakuje, že chce zůstat doma.
• Skryté projevy: Mnohdy se úzkost promítne do tělesných obtíží. Najednou se objeví bolesti břicha, hlavy nebo nevolnost, která paradoxně po příchodu do třídy odezní. Dítěti se zkrátka „udělá špatně“, když si uvědomí, že se blíží čas odloučení.
• Změna chování: Ve výjimečných případech se může se objevit noční pomočování, problémy se spánkem nebo nechuť k jídlu.

Praktické tipy, jak separační úzkost zvládnout zejména u malých dětí:

• Mluvte, sdílejte: Vysvětlete dítěti, že je naprosto normální cítit se smutně. Můžete sdílet i svou vlastní zkušenost („Víš, i já jsem jako malá měla strach, když jsem šla do první třídy. Ale pak jsem tam poznala kamarády a bylo to fajn. Ty to taky zvládneš.“). Dítě potřebuje vědět, že v tom není samo.
• Vytvořte rituál loučení: Loučení by mělo být krátké a jasné. Slibte, že se vrátíte a slib dodržte. Neříkejte „hned“, ale použijte jasné milníky: „Přijdu po tvém obědě.“ nebo „Budu tě čekat po kroužku.“  To dává dítěti pocit jistoty a kontroly.
• Maličkost: Malé děti ocení i nějaký malý symbolický předmět, který je s vámi spojuje. Můžete dítěti přidat do kapsy například malý kamínek, který si pak dítě může pohladit, když mu bude smutno. („Tohle je náš kamínek a kdykoli ho vezmeš do ruky, budeš vědět, že na tebe myslím.“)
• Využijte sílu hry: Děti se s emocemi nejlépe vyrovnávají skrze hru. Můžete doma přehrávat situace s plyšáky nebo figurkami. (Medvídek jde do školy a bojí se, ale nakonec si najde kamaráda atd.)
• Podpořte autonomii dítěte: Nechte dítě vybrat si batoh, připravit si svačinu. Malé, samostatné kroky posilují sebevědomí a snižují pocit bezmoci.

Kdy vyhledat pomoc?

Separační úzkost je obvykle dočasná a po pár týdnech by měla odeznít. Pokud ale přetrvává, je na místě vyhledat pomoc. Ráda vám pomohu najít cestu, jak danou situaci vyřešit nebo na koho se obrátit.

Přeji vám a vašim dětem klidný start do nového školního roku. Nezapomeňte, že podpora a otevřená komunikace jsou klíčem ke každému úspěchu.

S úctou vaše školní psycholožka