Na výlet za učitelem národů
se žáci 8. A vypravili 9. května. Člověk by čekal příjemný jarní zážitek, ale ranní teplota 1°C mnohé přivedla na nádraží zabalené jako na severní pól…
A abychom to měli ještě zajímavější, ve vlaku si pro nás připravili hru Hádej, kam si sedneš aneb Jak vypadá „číslo“, které jsem si zaplatil… Po krátké předehře Škatule, hejbejte se nás nakonec stevardka usadila na náhradní sedadla a pak teprve naše cesta konečně začala. Uběhla rychle.
Pak jsme doslova proletěli městem a už jsme seděli v Komenského třídě… pár lavic, psací tabulky, metlička coby výchovný prostředek. Než jsme se stihli vzpamatovat, rozdělovali jsme se do skupin, sbírali si své hromádky potřeb pro „únikovku s Janem Amosem“. Paní lektorka nás provedla nejen životem a dílem samotného učitele, filosofa, teologa, spisovatele, cestovatele, pansofisty, biskupa Jednoty bratrské, ale vysvětlila nám také složitou dobu, v níž se musel světem prodírat. Ačkoli se mu nakonec dostalo uznání, nikdy to neměl lehké. Život mu totiž nástrahy chystal od dětství – ztrátu rodičů, výchovu v náhradní rodině, která mu nedopřávala to, co si nadaný žák zasloužil, obavy o bezpečí rodiny, ztrátu manželek a vlastních potomků, neustálé útěky, schovávání a nakonec také ztráta celoživotního díla, když Lešno zachvátil požár a jemu shořela celá knihovna včetně několika rukopisů. My bychom se na jeho místě už byli dávno zhroutili, ale silný Komenský vždy vstal a šel dál, vzal znova do ruky pero a některé knihy napsal znova. Co je proti tomu nenalezení místa ve vlaku? I proto nás cestou zpátky opakovaná nepříjemnost nikterak nepřekvapila a někteří ji vyřešili tím, že se uvelebili na zemi.
To však až po prohlídce muzea, které nám umožnilo usednout také do tříd z doby 17. století, z doby prvorepublikové, ale také třeba z období tvrdé nadvlády KSČ. Někteří si vyzkoušeli klečet na hrachu, poznali jsme kalamář a byli jsme překvapeni, jaké nástěnky museli vytvářet naši dědečkové a babičky. Obdivovali jsme také křehkou krásu motýlů a rozličné barvy minerálů. Pak nás paní lektorka pozvala ještě do sklepa, aby nám ukázala naše prapředky, jejich život, nástroje a umělecké výtvory.
No a pak hurá na prohlídku města… tedy spíš na nalezení místa, které by nám uspokojilo základní biologickou potřebu – někteří už totiž hlady i šilhali.
Putování za Janem Amosem se tedy vydařilo, kromě samotného poznávání jsme si přivezli certifikát o absolvování programu, několik tváří učitele národů (obrazů) a spoustu hezkých zážitků.
