Višňovka 2022 aneb adaptační pobyt žáků 6. ročníku

Po dvouleté pauze jsme začátkem září mohli s našimi šesťáky opět vyrazit za dobrodružstvím zvaném adapťák. Většina dětí netušila, co je čeká, ale přesto se skoro všichni docela těšili. Tentokrát jsme se vypravili do Vyšních Lhot, kde jsme na více než týden obsadili známou chatu Višňovku. Každá třída totiž vyrazila zvlášť. Jen v polovině prvního týdne se tam potkali „áčkaři“ s „béčkaři“. Cesta linkovým autobusem nám utekla velmi rychle, a tak jsme zanedlouho mohli „odhodit“ batohy na pokojích a vyběhnout na obrovskou zahradu, na níž jsme si užili spoustu her a aktivit. Pomocí korýtek jsme přesouvali míček… po docela dlouhé trase, jednoduchým „jeřábem“ jsme stěhovali stavební materiál v podobě kostek, zápasili jsme s „liánou“, vyzkoušeli jsme si, jak těžké je dorozumívání lidí s handicapem… když jsme jako „bezrucí“ špióni vysvětlovali nevidomým stavitelům, jak mají „zkopírovat“ dům tvořivých architektů. Jeden by nevěřil, jak je takový úkol náročný!  Vyzkoušeli jsme si, jak umíme odhadnout člověka – jak na první pohled vidíme naše nové třídní učitelky. Nejtěžším úkolem pak bylo vytvořit vajíčku bezpečný dopravní prostředek pro cestu z výšky na zem. Družstva svá vejce rovněž pojmenovala a při samotném „skoku“ náležitě povzbuzovala. Je skvělé, že většina našich kaskadérů přežila.

Také jsme si „vykrmili“ své tlouštíky, kteří naše skupiny reprezentovali v jednoduchých disciplínách, vytvořili jsme tekutý provaz z vlastních těl, bojovali o čísla, hledali kde co, cestovali kolem světa, stavěli pyramidu ze sirek. Nechyběly ani chvilky pro zábavu dle našich představ, opékání buřtů a zpívání u ohně.

Co by to byl za pobyt v přírodě, kdybychom nezjistili, jak jsme na tom se strachem? Neminula nás tedy stezka odvahy, osvětlená pouze neonovými světélky. A závěr samozřejmě patřil cestě za pokladem. A dvě třídy dokonce pokořily Prašivou!

O spokojené žaludky se postaraly naše paní kuchařky a pan údržbář, který nám jídlo dovážel. Moc jim za to děkujeme.

A co na adaptační pobyt říkají děti?

• Naučil/a jsme se: uklízet si po sobě, nové věci, dodržovat pravidla, spoustu nových her, spolupracovat, myslet na druhé, více chápat ostatní lidi, být samostatná, že každý z nás občas potřebuje pomoct, tolerovat druhé, větší empatii, naslouchat, pomáhat druhým, překonat strach, dělit se o pokoj s velkým počtem lidí; jak správně balit spacák.
• Líbilo se mi: prostředí, hry, aktivity, protože byly zábavné, pokoje, stezka odvahy, cesta za pokladem, jak jsme vyráběli dopravní prostředek pro vejce kaskadéra, že jsme furt něco dělali, výstup na Prašivou.
• Překvapilo mě… že tam bylo tolik her a že to bylo úplně skvělé, že jsou fajn i ti, se kterými jsem se doteď úplně nebavil, celý program, že jsem se skamarádila se všemi holkami (i když se s dětmi moc nebavím), dobré hry, vidět paní učitelky v nekonformní zóně.
• Naší třídě pobyt pomohl… v komunikaci, sblížit se, naučit se spolupracovat, lépe jsem poznal své spolužáky a seznámil se s novými kamarády a kamarádkami, v naslouchání; jsme větší tým, všichni mají kámoše a kluci i holky ze Skalice zapadli do party.
• Došlo mi… že je strašně důležité spolupracovat, že spolu musíme držet jako jeden tým, že kluci jsou fajn, že handicapovaní to vůbec nemají lehké, že nepotřebuji mobil, že máme parádní a pomáhající si třídu, že bych měl být spravedlivý, že jsem docela zlobivá a drzá, že je celkem jednoduché se skamarádit.

Slovo na závěr? Děti se naučily spoustě dovedností, dobře se bavily… a vůbec si nestačily všimnout, že téměř při každé hře pracují s někým jiným. Do všeho šly s chutí a radostí. Přejeme třídám stejné zapálení pro všechno, co je čeká.

malí i velcí účastníci „Višňovky“ 2022