Beseda s pamětnicí holocaustu

Ve středu 30. března měli naši osmáci a deváťáci příležitost vyslechnout zajímavé vyprávění paní Vidlákové, pamětnice holocaustu. Tříhodinové setkání uteklo jako voda a většina litovala, že z časových důvodů nedošlo na otázky, které se dětem po besedě honily hlavami. V nedaleké faře evangelického kostela panovala klidná atmosféra, všichni byli zaujati vzpomínkami ženy, která díky štěstí několikrát utekla smrti.

A jak vzpomínky paní Vidlákové zapůsobily na samotné účastníky besedy?

• Nevěděla jsem, co od besedy očekávat, ale moc mile mě to překvapilo… mé nitro pohltila obrovská úcta k této neobyčejné ženě, která se přes úskalí ve svém životě dokázala vrátit do společnosti a která navíc dokáže dětem sdělovat pravdu o holocaustu.
• Beseda byla neobyčejná!
• Zaujalo mě, že paní Vidlákové život zachránila hračka, kterou jí vyrobil tatínek. Díky jeho zručnosti si jej Němci vybrali na práci…
• Tu dobou bych rozhodně nikdy nechtěl zažít.
• Byl jsem v šoku, co všechno Němci Židům zakazovali. Nedokážu pochopit, jak si někdo něco takového mohl dovolit.
• Uvědomila jsem si, že si žijeme velmi dobře.
• Paní Vidláková byla úžasná… jak poutavě uměla vyprávět. Škoda, že jsme na besedu neměli více času.
• Nejzajímavější pro mě bylo vyprávění o životě v Terezíně.
• Bylo neuvěřitelné, že jednu rodinu zachránily takové náhody jako hračka nebo ochota opravit střechu.
• Jsem moc ráda, že nám o holokaustu mohla vyprávět paní, která to zažila na vlastní kůži, ne pouze nějaký historik.
• Určitě si každý něco odnesl!
• Neumím si představit, že by se něco takového stalo mně.
• Zaujalo mě povídání o životě v Terezíně, o tom, jak rozdělili rodiče a děti, jak si navzájem psali a posílali dopisy, jak si uměli pomáhat i lidé, kteří se neznali.
• Líbilo se mi, že paní Vidláková byla veselá, ačkoli prožila takovou hrůzu, a že uměla vyprávět srozumitelně.
• Bylo mi líto židovských dětí, když měli zakázáno hrát si s ostatními dětmi.
• Jedním slovem… FASCINUJÍCÍ.
• Zajímavé vyprávění plné napětí.
• Ocenil jsem, že nám paní Vidláková ukázala svou hračku. A dopis, který jako dítě v Terezíně napsala svým rodičům.
• Oceňuji, že paní Vidláková jezdí za dětmi po celé republice a podává své svědectví o hrůzách války.
• I když mě historie moc nebaví, beseda a mě moc zaujala. Líbilo se mi, že nás zapojovali do diskuse.
• Dojemný příběh.
• Měli bychom si vážit všeho, co máme, i když to nemusí být hodně. Ale Židé byli rádi i za kousíček hnusného chleba.
• Díky paní Vidlákové jsem se o holocaust začal zajímat.

Myslíme si, že není co dodávat. Snad jen… moc paní Vidlákové děkujeme a přejeme jí hodně zdraví a stejnou energii, která z ní dodnes čiší, a to přesto, že má za sebou neuvěřitelně složitý život.

LD a žáci 8. a 9. ročníku