My se čerta nebojíme, protože my nezlobíme

To je heslo všech malých školáků na naší „jedničce“. I když po chodbách řinčely řetězy, dveře se otřásaly boucháním a podlaha se třásla pod kroky pekelníka, všichni jsme se těšili na velikou návštěvu. A víte, kdo k nám přišel? Přece Mikuláš, čert a anděl. Samozřejmě nepřišli s prázdnou. I když na nás čert pouštěl hrůzu a dštil pekelnou síru, Mikuláš s andělem ho rychle uklidnili. Dobře věděli, že u nás ve škole se nezlobí a že si děti opravdovou mikulášskou nadílku zaslouží.

Aby ani návštěva nepřišla zkrátka, připravily si děti básničky, říkadla a písničky. To proto, aby Mikuláše přesvědčily, že se umějí hezky chovat, jsou hodné a ve škole nezlobí.

Čert ještě z posledních sil zarachotil, někomu máznul aspoň černou šmouhu od uhlí … A byl pryč. A děti? Ty si pochutnaly na nadílce a dobře vědí, že jsou pod stálým přímo nebeským dohledem. Tak zase za rok, anděli, čerte a Mikuláši.       Renata Spustová