Můj domov

Ve čtvrtek 7. září nás navštívili pracovníci azylového domu Bethel, aby žákům 3. ročníku přiblížili problematiku bezdomovectví. Děti se dozvěděly, že ne každý starý, zarostlý a špinavý muž je automaticky bezdomovec a zároveň, že ne každý upravený muž má automaticky domov.

Dále se dozvěděly, co je to terénní služba, a že díky této službě se bezdomovci dozvědí o azylových domech a službách, které mohou využít. V našem městě máme dva azylové domy (zvlášť pro muže – Bethel, a zvlášť pro ženy a matky s dětmi – Sára). Velmi zajímavé byly informace, za jakých podmínek může člověk bez domova služby azylového domu využít – musí být střízlivý. Do azylového domu si také může například přijít uvařit, nebo jen přespat a ráno se zase vrátit na ulici. Mohou také dostat potravinový balíček, nebo poukaz do Adry, kde dostanou oblečení zdarma. Aby mohl být bezdomovec ubytován v azylovém domě, musí pravidelně spolupracovat se sociální pracovnicí, která mu i pomůže vyřídit vše potřebné na pracovním úřadě. Ubytování totiž není zdarma. Také se požaduje snaha bezdomovce vrátit se zpět do normálního života tak, aby byl schopen se uživit a zajistit si sám bydlení. Proto azylový dům poskytuje tzv. pracovní dílny, aby si lidé bez domova udrželi pracovní návyky (vyrábějí výrobky ze dřeva, například krmítka, budky, vařečky, svícny).

Děti byly nakonec poučeny o tom, aby se s bezdomovci nebavily, protože s cizími lidmi se bavit nesmí, a ani aby jim nedávaly peníze, protože pak bezdomovci nemají důvod se o sebe začít starat sami. Děti po celou besedu projevovaly o toto téma zájem, ptaly se a připojovaly své vlastní zkušenosti. Tímto ještě jednou děkujeme pracovníkům azylového domu Bethel za velmi přínosnou besedu a trpělivé zodpovídání zvídavých dotazů.

Děti na základě této besedy nakreslí obrázky na téma „Můj domov/ Místo, kam patřím, kam se mohu vrátit“. Vybrané obrázky budou v říjnu vystaveny v městské knihovně v Místku, kde veřejnost bude moci hlasovat o nejhezčí obrázek.