Na návštěvě u „sousedů“
Poslední dubnový den se žáci 9. A a 9. B vypravili za historií do Polska. Čekala je náročná prohlídka míst, která by měl jednou v životě vidět každý. Proč jednou? Protože to určitě stačí. Sem se totiž, celkem pochopitelně, nikdo vracet nechce. Ano, jedná se o koncentrační tábor v Osvětimi.
Žáci byli sice vybaveni základními informacemi z hodin historie, byli dokonce upozorněni i na to, že mnohé z toho, co uvidí a uslyší, je nenechá chladnými, ale pro citlivé jedince byl tento zážitek natolik emocionální, že se neubránili slzám.
Hrůzy holokaustu jsou totiž slovy, tedy v hodinách dějepisu, vlastně nepopsatelné. Normálně smýšlející jedinec si neumí ani trošku představit, že by bylo možné, aby se takto někdo choval k jednotlivci, natož že by chtěl trýznivým způsobem umučit miliony lidí! Hlad, ponižování, nekonečné hodiny náročné práce, nedostatečné hygienické podmínky, nevhodné podmínky pro spánek, pokud vůbec nějaký byl, polévání horkou a ledovou vodou, dlouhé hodiny stání, mnohdy na mraze a v nedostatečném oděvu, za trest pak dokonce v miniaturních studených kobkách, sledování bití a jiného týrání spoluvězňů, sledování poprav, polévání horkou a ledovou vodou, nelidské pokusy nejen na dospělých, ale i na dětech… Toto všechno si nacisté dokonce dokumentovali, toto všechno tedy v Osvětimi vidíte i po několika desetiletích. I negativní energie tu zůstává. A vnímají ji i ti, kteří na takové věci nevěří. Doufáme, že je to pro všechny dostatečným mementem pro to, aby nikdy nedopustili zopakování čehokoli podobného.
Po hrůzných zážitcích bylo potřeba načerpat sílu, a tak naše cesta pokračovala do královského města Krakova. Tam jsme navštívili slavného draka, na hrad Wawel jsme se podívali alespoň zvenčí, vstoupili jsme do chrámu svatého Stanislava a Václava, kde jsme nahlédli i do královské hrobky, zdolali jsme mnoho schodů, abychom si pro štěstí mohli pohladit srdce zvonu Zikmund a abychom mohli na město, zapsané na seznam památek UNESCO, pohlédnout z výšky. A pak už následovalo tolik očekávané volné poznávání zákoutí této polské perly. Pravda, mnohé děti hlad zahnal do jejich oblíbených „restaurací“ – McDonalda a KFC, ale někteří zabloudili i do kouzelných uliček, rozkvetlých parků, do voňavých obchůdků. V každém případě jsme nasáli báječnou atmosféru historického města. A navíc… počasí nám skutečně přálo.
A tak zbývá jen jediné. Poděkovat paní Ptaškové nejen za organizaci, ale také za skvělé průvodcové služby. Opravdu děkujeme… deváťáci i jejich doprovázející učitelky.
