Cesta za historií

Ve čtvrtek 2. května se žáci 9. A a 9. C vypravili na dějepisnou exkurzi do Polska. Název státu každému napoví, že to nebyl žádný pohodový výlet. Ano, čekalo je svědectví hrůz, které  za 2. světové války napáchali nacisté. Samotné město Osvětim, ač je dnes upravené a moderní, nevyzařuje žádnou pozitivní energii, a co teprve památník holokaustu, koncentrační tábor!

Kamkoli se člověk vrtnul, viděl pozůstatky utrpení, bolesti, zoufalství, ponižování, nespravedlnosti… Snad není člověka, který někdy památník navštívil a nehonila by se mu hlavou celá řada otázek… Jak se vůbec něco takového mohlo stát? Může někdo druhého týrat a dívat se na to? Hovoříme ještě o lidech, nebo to byla monstra s absencí citu a svědomí?

Přestože je jasné,  že návštěva Osvětimi je pro mnohé emočně velmi náročná, domníváme se, že by ji každý člověk měl alespoň jednou v životě měl absolvovat. Abychom věděli, čeho je člověk schopen. Abychom nikdy nedopustili, že by se něco takového stalo znova. Varováním je totiž  citát G. Santanyany, který nám paní průvodkyně několikrát zopakovala: „Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.“ K tomu již asi netřeba nic dodávat.

Ale jelikož polská historie sahá daleko, naše výprava pokračovala dál. Ve vzdálenějším Krakově jsme si prohlédli exteriéry královského hradu Wawel, navštívili jsme katedrálu sv. Stanislava a sv. Václava. Někteří dokonce vystoupali i na její věž, aby spatřili majestátní zvon sv. Zikmunda. Poté jsme se rozprchli do ulic města, abychom nasáli atmosféru historického centra Malopolska a utišili hlad. Na zpáteční cestě jsme ještě zkontrolovali, zda wawelský drak stále ještě chrlí oheň, a pak už jsme mohli odpočívat v autobusu.

Letošní exkurze se povedla, počasí nám přálo a deváťáci byli skvělí.