Po stopách Petra Bezruče – kapitola 1
Kam jinam by měly směřovat kroky našich dětí než za poznáním osobnosti, jejíž jméno naše škola nese? A tak se počátkem prosince 7. B vypravila do Opavy, rodiště Petra Bezruče. Jelikož je na něj město náležitě hrdé, v místě jeho rodného domu postavilo muzeum zvané Památník PB. Zde nalezneme nejen spoustu informací o životě básníka, ale také dobové fotografie, některé texty, dokonce i osobní věci autora Slezských písní. A tak se děti seznámily s životem člověka, který nějaký čas pobýval i ve Frýdku-Místku a který byl fascinován zdejším drsným krajem, který miloval krátké procházky i dlouhé túry po beskydských vršcích. Nejraději měl samotnou Lysou horu, kam se naposledy vypravil jako stařík. Žáci poznali člověka silného, věrného svým ideálům i blízkým, ale také zklamaného a osamoceného. Pochopili, že něco dobře umět ještě nemusí znamenat dávat to všem na odiv, že školní známky nemusí odpovídat skutečným znalostem, že štěstí se obvykle jen krátce dotkneme (než nám zase zmizí) a že člověk by se nikdy neměl vzdávat.
A co si z cesty děti odnesly?
- Zjistila jsem, že byl Petr Bezruč docela smutný člověk.
- Zapamatoval jsem si, že měl smůlu v lásce… miloval tři ženy, ale s žádnou nemohl být.
- Překvapilo mě, že znal spoustu rostlin i živočichů – uměl je pojmenovat i latinsky – a přitom měl čtyřku z přírodopisu.
- Líbily se mi fotky, poznala jsem naši krajinu.
- Nevěděl jsem, že měl chatu (srub) pod Lysou.
- Šokovalo mě, do kolika jazyků byly Slezské písně přeloženy.
- Je zvláštní, že Petr Bezruč nechtěl být slavný, nechtěl, aby lidé věděli, že básně napsal on.
- Je legrační, že se bál, že brzy umře, ale dožil se vysokého věku.
- … že i když se mu nedařilo, pořád měl touhu žít, měl své přátele, které často navštěvoval.
Myslím si, že naše cesta nebyla zbytečná… Doplnili jsme ji návštěvou Slezského zemského muzea, které je naším nejstarším muzeem. Zde žáci mohli zhlédnout nejen stálé expozice – seznámit se tedy s historií života ve Slezsku, ale také výstavy putovní: Egypt, Barbary, pokochat se žirafou, lvem a slonem indickými. V přírodovědné části pro ně byl připraven program Za skřítkem Mezinou do podzemí… ten je seznámil s některými nerosty.
Nesmíme zapomenout zmínit návštěvu vánočního trhu, kde jsme se všichni občerstvili. V mrazivém dni mnohým přišel vhod čaj či punč (nebojte se… samozřejmě že dětský – některým stačilo nabízené ovoce, mlsouni jej doplnili oblíbenými gumovými medvídky), jiní neodolali jiným laskominám – párku v rohlíku či trdelníku. A co bylo dětmi ceněno jako bonus? Pro mnohé překvapivě… že jsme tentokrát cestovali vlakem. Trošku závidíme sousedním třídám, že je akce teprve čeká. Takže my budeme přemýšlet, kam se vypravíme příště.
