Víte, jak vypadá taková online přestávka?

Zvoní, děti běží na chodbu, „Svačinu, pití,“ volá za nimi paní učitelka… Takovou přestávku v online vyučování nenajdete. A přece je máme, trochu jiné a možná vás i překvapí, jak si je děti dovedou oživit.

Dnešní přestávka ve druhé bé byla hudební. Začalo to docela nenápadně otázkou: „Můžeme ukázat, co děláme ve volném čase?“ zazněl opatrný dotaz. Ukazujeme si často – knihy, to, co upečeme, co postavíme, jakou zrovna hrajeme hru, kamínky, které jsme dostali jako dárek, obrázky…

Tentokrát bylo ale vše jinak. Ozvalo se brnkání, zvuky strun a zpěv, a to houslista Adam vytáhl housličky. Za chvilku se přidala Julča: „Můžu zahrát na violoncello?“ Proč by ne, řekl by každý učitel, a ono se objevilo violoncello. A dokonce i hrálo – tedy naše Julča hrála. Viktor neodolal a předvedl dokonalé kytarové akordy. Po něm to se svou kytarou zkusil i Tadeášek. „Příště se přidám s klavírem,“ říkám si, ale online to asi díky posunu signálu nezvládneme.

Před přestávkou jsme si četli o tom, jak děti nosily do školy své domácí mazlíčky. Julča se inspirovala a hned přidává nápad: „Co kdybychom si do školy přinesli každý svůj hudební nástroj!“ Zajímavá myšlenka…

Takže máme cíl – až se vrátíme do školy a budeme moci zpívat a hrát, přidáme k našemu dvojhlasu, který zvládáme na jedničku, i pořádnou kapelu. Že jsme malí? To vůbec nevadí – muziku máme všichni v srdci. Renata Spustová